Ousteckej swjet

Poválečná situace sebou přinášela mnoho problémů. kromě těch klasických se objevovali časté případy znásilnění. Úřady je řešili poněkud svérázně. Domů se také vracelo množství válečných zajatců německé národnosti. Ani s nimi nebylo zacházeno příliš vlídně. Takový byl tehdejší kolorit.

Vláďu Mišíka snad ani není třeba nějak zvlášť představovat. Jeho muzika poznamenala snad každého, kdo se za minulého režimu odmítal podřídit tehdejší řízené kultuře. Zhudebnil básně Josefa Kainara, Václava Hraběte a dalších velikánů naší literatury, samozřejmě psal texty vlastní. Dalo by se říct, že svou hudbou poznamenal víc generací, než jen tu svou jednu jedinou.

Není nad organizaci. To platí úplně ve všem. Organizace musí být i v době chaosu. Typickým příkladem toho, jak lze chaoticko – organizačně pracovat byly v květnových dnech L. P. 1945 bumážky na doručitele. 

„Litoměřická krajina přiléhá na východě k Boleslavskému kraji, na jihu ke Slánskému, na západě se dotýká Žateckého kraje, od západu až k severu vytváří jeho hranice zprvu Míšeň a potom Horní Lužice. Po Litoměřicích tu nacházíme jako jediné královské město Ústí nad Labem,“ zmiňuje ve svých spisech naše město Bohuslav Balbín. Co však obnášelo být královským městem?

Talentovaná textařka, šansoniérka se zajímavým hlasem, pohotová moderátorka. To je Ester Kočičková. Ústecké publikum mělo možnost několikrát se s ní seznámit „na živo“  během jejího úspěšného vystoupení v Národním domě, kde ji na klavír doprovázel Lubomír Pospíšil. Moderuje festival Femina Film, a mnohé další. Ostatně, jak sama říká, trasu do Ústí má důkladně projetou.

Reportáž z nočního autobusu, psaná před pár lety. Na druhou stranu, ono se to moc dneska nezměnilo...

Během několika měsíců  po válce se objevovali v příhraničí vojáci, především ze Svobodovy (východní) československé armády, aby ho osídlili. Bylo jich relativně málo, pokud si uvědomíme, že měli zaplnit vesnice, které se měly při odsunu německého obyvatelstva vylidnit. Přicházející vojáci se stávali národními správci zemědělských usedlostí. Jejich příchod byl provázen prozaickými starostmi, o kterých hovoří třeba dokument ústecké okresní správní komise (OSK) z 10. srpna 1945, kdy povolila OSK desátníku Federko Michalu a svobodníkovi Failichtovi Viktoru, příslušníkům Svobodovy armády, vydání civilního obleku a obuvi.

Severozápadní jatka, tak se jmenuje kniha Františka Ročka, která se objeví v druhé polovině listopadu na českých knihkupeckých pultech. Autor generálního štábu ducha se tentokrát vypravil na ukrutně vážné a smutné výpravy za blbečky, kteří vraždí, znásilňují, ve velkém kradou nebo někoho unesou. V mnoha případech neukazují příběhy jenom hloubku lidského zla, ale i  míru hlouposti, či doslova fenomenální tupost pachatelů.niha je rozdělena do deseti kapitol. Mnohé z příběhů se již objevily z části v Deníku. Proto vychází ve vydavatelství AOS Publishing ve spolupráci s Deníkem.

Ousteckému swjetu se podařilo získat Akademický plán GŠD pro rok 2010. Zveřejňujeme jej tedy na našich stránkách. Opět s varováním, že mezi úkoly GŠD patří i pravidelná dezinformace. Takže to klidně mohlo být na naše redaktory nastrčené. Přesto, GŠD nikdy nelže, pouze neříká celou pravdu. Tedy tento dokument může být velice poučný pro toho, kdo je ochoten správně chápat.